Plán DDD (deratizační plán)

Plán DDD, kterému se z tradice říká „deratizační plán“, shrnuje, jak je ochrana proti škůdcům v provozu nastavená: plánek s rozmístěním staniček a lapačů, četnost kontrol, seznam přípravků, rozdělení odpovědností mezi provoz a dodavatele, odpovědné osoby a postup při nálezu. Označení je matoucí, protože plán zpravidla pokrývá všechny tři obory, nejen deratizaci.

Co v něm má být, určují standardy. BRCGS Food Safety Issue 9 v klauzuli 4.14.4 žádá aktuální plán celého areálu s identifikací zařízení a jejich umístění, identifikaci nástrah a monitorovacích zařízení, rozdělení odpovědností, přípravky včetně návodů a havarijního postupu, pozorovanou aktivitu a provedené zásahy. Frekvenci inspekcí přitom podle 4.14.2 nestanoví tabulka, ale dokumentované posouzení rizika. Chybějící stanička je podle 4.14.5 samostatný případ — musí být zaznamenaná, přezkoumaná a prošetřená. IFS Food v8 žádá v 4.13.2 totéž jádro včetně plánu areálu s vyznačenými místy aplikace.

Český protějšek je Metodický pokyn Státního zdravotního ústavu z roku 2020, který mezi devíti dokumenty deratizační složky uvádí zvlášť plány rozmístění deratizačních staniček a zvlášť plán deratizace nebo popis integrovaného systému; archivace je 5 let. Metodika navíc výslovně připouští vedení dokumentace elektronicky s on-line přístupem klienta.

Pozor na jednu věc: plán staniček není požadavek českého práva. Je to klauzule certifikačních standardů a doporučení metodiky, ne povinnost ze zákona — SZPI ho pod tímto titulem nevymáhá. Zákonné povinnosti jsou jinde: kvalifikace, evidence a kontrola účinnosti.

Auditor i kontrola nejdřív čtou plán a pak ověřují, jestli mu odpovídá monitorovací kniha a stav v terénu. Rozpor mezi plánem a realitou — chybějící stanička, jiná pozice, jiná frekvence — je nejsnáze zjistitelný nález vůbec, a proto se s ním začíná.