Deratizace

Deratizace míří především na hlodavce, nejčastěji na potkana obecného a myš domácí. Zákon č. 258/2000 Sb. ale v § 55 výčet neuzavírá: speciální ochrannou DDD popisuje jako odbornou činnost cílenou na likvidaci původců a přenašečů infekčních onemocnění a zvýšeného výskytu škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů. Regulace se tedy nevyčerpává potkanem a myší.

Nástroje jsou tři: nástrahové staničky s rodenticidem, mechanické a živolovné pasti a nechemická opatření (utěsnění vstupů, úklid, hospodaření s odpadem). Volba není libovolná — § 56 dovoluje použít jen přípravky dodané na trh v souladu s biocidním nařízením EU a jen v míře nezbytně nutné.

Písmeno c) téhož paragrafu ukládá povinnost, kterou mezinárodní standardy takhle výslovně nemají: osoba provádějící ochrannou DDD je povinna kontrolovat její účinnost. Zásah tedy nekončí položením nástrahy, ale doložením, co se změnilo.

Dvě omezení, na která praxe naráží nejčastěji, nejsou v hygienickém zákoně, ale v zákoně č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání: pasti na hlodavce se podle § 5j odst. 1 písm. c) musí kontrolovat nejméně jednou denně a lepové pasti na obratlovce jsou v Česku zakázané (§ 5 odst. 6, sankce až 3 000 000 Kč).

Většina profesionálních nástrah proto stojí na antikoagulantech ve staničkách, zatímco mechanické pasti se nasazují cíleně při zjištěné aktivitě. Rozmístění, intervaly a postup při nálezu popisuje plán DDD.